Zvláštní způsoby štěstí

Bohumil Ždichynec demonstruje převelice nevšední spektrum žánrových postupů, které s důrazem na jejich poselství posléze uvážlivě jako by rozviřuje do učiněné mozaiky bytostného tázání po smyslu světa a po poslání světa smyslu.
Díkybohu či naštěstí nenalézáme v prózách ze Zvláštních způsobů štěstí žádná, v kdekterém současném výtvoru bující, neodpustitelně omílaná dějová nebo rádobypsychologická banální pseudostigmata. Právě s pohledem na záhadné (jakož i zákeřné a záludné) kontury přibližující se post-novodobé skutečnosti se v nich v mnoha obměnách píše o nejroztodivnějších, vskutku co nejprazvláštnějších způsobech člověčího štěstí, které se tu znázorňují v patřičném beletristickém hávu.
Ten nejzvědavější i nejzvídavější zájemce o krásnou literaturu se bude především chtít unášet vlastním vyprávěním a souběžně s jeho prociťováním se poté pospolu s autorem nebo v dialogu s ním hroužit až pohroužit do odvěkých traumat a dilemat lidské existence a společenského jsoucna, uvádí v hodnocení knihy literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D.