Na vodě

„Na řece se říká, že když se temžská bárka zvedne s přílivem, nikdy už se úplně nepotopí.“ Rytmus přílivu a odlivu určuje i životy lidí, kteří obývají hausbóty u nábřeží Battersea na londýnské Temži. Román Na vodě líčí výstřední komunitu říčních lidí, kteří tak docela nepatří ani na souš, ani na moře. Potkáváme tu bývalého člena Královského námořnictva Richarda i lehkovážného prostituta Maurice, zestárlého malíře Willise anebo Nennu, matku dvou děvčátek, jejíž vztah s manželem uvízl na mělčině. Spisovatel Sebastian Faulks o této novele trefně poznamenal, že číst ji je jako vyrazit si na výlet v prvotřídním autě, jež budí naprostou důvěru, jenže po prvním kilometru jízdy jako by někdo utrhl volant a vyhodil ho z okna. Fitzgeraldová ve své úsporné próze zpracovala vlastní zážitky z života na Temži, a svým nenásilně kultivovaným stylem dokázala vylíčit propojené osudy lidí, kteří se rozhodli žít jinak.