Poslední origami

Poezie Josefa Čiháka v sobě nese výpověď dnešní doby. Doby, která je nejen hektická, ale také dost osamělá, a právě samota je jedním z ústředních témat Čihákovy tvorby. Smutek, rozpadlé vztahy a nepochopení jsou další pilíře, na nichž autor staví své texty. Ale nejde o žádné nihilistické utápění se v zoufalství, nýbrž realistické a leckdy hodně syrové obrazy světa.
Hravou formou se autor ptá, kde je přesně krása a kde ošklivost a nachází poetiku zejména v obyčejných věcech, dost často také na místech, kam by si lidově řečeno ani slušný člověk neodplivl.
Jde o soubor složený z volné poezie a říkanek s ilustracemi Terezy Kovandové a fotografiemi Luc Ham.
Verše naskýtají na dně smutku i naději, hravost a touhu po životě. Jde o zralé texty, které si ale zároveň svou lidovostí najdou snadnou cestu ke čtenáři, a to zejména říkanky pro svou lehkost, humor a nadsázku.