Jak rabíni dělají děti

Co znamená v dnešní době zkostnatělých identit a odklonu od komunitního života někam patřit a předávat hodnoty? Na rozdíl od toho, co tvrdí všechny fundamentalismy, by k předávání dědictví nemělo docházet pouhým překlápěním uzavřené identity. Mělo by se vydávat cestou částečné nevěrnosti, nenadálými změnami, překvapivými skutečnostmi a odchylkami z cesty, jak tomu bylo dřív a je tomu i dnes. Tradice se totiž nejlépe obnovuje, pokud je neuzavřená, ve skocích, změnách a ve styku s okolním světem, které s sebou přináší otevřenost k neznámému i otevřenost k ženskému. Toto dílo je obhajobou „matriarchálního náboženství“, které je podobně jako děloha plodnou půdou a v němž získávají posvátné texty zcela nové významy. Svoji otevřenou vizi náboženství ilustruje Delphine Horvilleur brilantně na několika příbězích z knihy Genesis, zejména na Adamovi a Evě a Kainovi a ábelovi, prvních rodičích a dětech. Autorka se zároveň zamýšlí z rabínského hlediska nad dnes problematickými otázkami předávání náboženského dědictví, zejména nad tím, jak judaismus řeší příbuznost, identitu a touhu, tedy jinými slovy jaké jsou možnosti předávání tradice budoucým pokolením.