Můj rok 1949

Z hlediska proslulosti rok 1949 za svým předchůdcem silně pokulhává. Je to však opět jedna z mnoha dějinných nespravedlností. Právě v roce 1949 totiž doopravdy startuje většina změn, které máme s nástupem komunismu spojené. Začíná první pětiletka. Je přijat zákon o JZD. Naplno se rozjíždějí politické procesy. Zavírají se hranice. Začíná industrializace Slovenska. Buduje se těžký průmysl. A chystají se velké oslavy sedmdesátin Josifa Vissarionoviče Stalina. Obyvatelé Zlína si musejí zvyknout, že od nynějška bydlí v Gottwaldově, horník Šencl je jmenován ředitelem uhelných dolů v Handlové, ženy nastupují do práce, dělníci na vysoké školy, živnostníci a úředníci do továren. Vily a zámky se mění v jesle, školky a školicí střediska. Také ve světě se dějí věci. Je založeno NATO. Končí blokáda Berlína. Německo se rozděluje na východní a západní. Sovětský svaz uskutečňuje první jaderný výbuch. Je vyhlášena Čínská lidová republika. Zkrátka rok 1949 patří k těm, které obracejí životy lidí naruby a to, co platilo dlouhá desetiletí, ba staletí, je najednou jinak. Přesto i v takto dramatických časech lidé chodí do kina a na rande, hrají fotbal, vaří, navštěvují kavárny i hospody a sní si své malé i velké sny. V Československu si mohou občané od prvního ledna nakoupit některé zboží na volném trhu, nejprve jen ve velkých městech. Od října je možné bez lístků koupit pečivo a brambory. Módní trendy jsou stále poplatné poválečné realitě – hodně se šije a přešívá, nejen u nás, ale i na západ od našich hranic. V Národním divadle končí fiaskem hra Velká tavba a v Londýně George Orwell vydává knihu 1984… Zavzpomínejme tedy na jeden z nejdramatičtějších roků minulého století, na rok, kdy se na japonském ostrově Iwojima vzdávají poslední dva japonští vojáci, kdy úderník Kinter překonává normu o 547 procent a zaměstnanci komunálních podniků odmítají přijímat spropitné…