Kapitalismus jako zombie neboli Proč žijeme ve světě přízraků

Český filosof Michael Hauser se ve své knize, která je výsledkem a završením osmiletého úsilí, pokouší z různých úhlů a v různém světle nasvítit rozpadající se pilíře dnešního hospodářského, politického a kulturního uspořádání, kterými jsou neoliberalismus, liberální demokracie a postmodernismus.

Současný stav věcí lze ve světle celkové krize (není to jen krize ekonomická, ale také sociální, politická, teoretická, ekologická, a také krize odporu) charakterizovat přiléhavým označením zombie. Deník New York Times vydal roku 2008 úvodník nazvaný „Pohřební řeč na neoliberalismus“, ale politická praxe se neoliberalní myšlenkou řídí dál. Postupuje podle myšlenky, která je prohlášena za mrtvou. Je to živá mrtvola, zombie. Jak vysvětluje Hauser, je to proto, že myšlenka má v sobě ideologický prvek, který v ní působí i poté, co se ukázalo její selhání. Nadále působí svým magnetismem, i když na úrovni vědomí se už drolí. Současné ekonomické, politické a společenské struktury se vnitřně štěpí a vymykají kontrole nejen veřejné, ale také kontrole ze strany vládnoucích, kteří přestávají disponovat nástroji zajišťujícími jejich vládu, přesto daný řád věcí běží dál. Tato doba proto nemůže trvat dlouho. Živou mrtvolou není ovšem pouze neoliberalismus, ale samotný kapitalismus. Podle Hausera měl kapitalismus v sobě vždy určité „mrtvolné jádro“, jež v něm bylo přítomné i v dobách jeho největšího rozkvětu: zrodil se jako živá mrtvola. I reálný socialismus byl podobné zombie, na rozdíl od kapitalismu se mu však podařilo zemřít druhou smrtí: „Není kapitalismus zombie, jemuž se nedaří zemřít podruhé? Druhá smrt by z jistého hlediska byla vysvobozením i jeho samotného.“