Digitální svět a lidské tělo

Poměr mezi poznáním a odpovědností je páteří celého textu. Rozum je světlo, píše profesor Staněk. Ale bez svědomí oslepuje, dodává obratem. Technologie sama není nebezpečná. Tím větší hrozbou je v rukou těch, kteří se nebojí ztratit duši. Staněk kříží kordy s oběma chytlavými módami. S naivní vírou v techniku jako elixír, prostý rozporů a rizik. I s kormutlivou bázní, která plní čekárny na soudný den. Budoucnost nepíše scénárista, před nímž radno zmlknout v hledišti, připomíná profesor. Budoucnost, mající opravdu smysl, bude psát jen ten, kdo si uchová lidskost.