Sto kreseb odněkud

Jaroslav Róna není pouze autorem monumentálních soch a velkých pláten, jak jej v posledních letech vnímá veřejnost. Rád se věnuje také kresbě a ilustracím (vzpomeňme na jeho podání povídek E. A. Poea v souboru Démon zvrácenosti nebo autentický pohled do světa Orwellova románu Devatenáct set osmdesát čtyři). Tento konkrétní knižní soubor představuje Rónovy zápisky z cest, které vznikají ve chvílích autorovy relaxace a můžeme je označit třeba termínem poloautomatická kresba.
Přes jejich zdánlivou nahodilost v nich však Jaroslava Rónu poznáváme zcela bezpečně. Objevují se na nich stejně tak jeho oblíbené motivy, jako jeho specifický smysl pro humor. Rónovy kresby mnohem subtilnější než ostatní dílo jsou vhledem do autorova podvědomí, poodkrytím pomyslné pokličky nad tyglíkem jeho mysli. Vzhledem k jejich rozměrům k nim nacházíme cestu snáze než k Rónovým velkým plastikám.